Program, který spadne, je otravný. Program, který ukáže chybovou hlášku, je nepříjemný. Program, který mlčí a nic nenajde, je nebezpečný - protože nikdo nezpozoruje, že je něco rozbité.
U rozpoznání volajícího to vypadá takto: telefon zvoní, dlaždice se ptá CRM, CRM odpoví prázdným seznamem, dlaždice ukáže „Neznámý". Vše funguje. Vše je zelené. A přesto nic nesedí.
Tři cesty, jimiž se napojení stane tiše nesprávným
Zaprvé: hledáno na nesprávném místě
Jeden program pro advokátní kanceláře nabízí hledání v plném textu kontaktů. V jeho nápovědě stojí, že je obzvlášť užitečné, když volá klient a člověk má jen telefonní číslo. V popisu rozhraní však stojí jen to, že hledané slovo se „použije na různá pole kontaktu".
Která to jsou, nestojí nikde. Kdyby mezi nimi telefonní čísla nebyla, nepřišla by žádná chybová hláška. Přišel by prázdný seznam - při každém hovoru, celé týdny, aniž by kdokoli podezříval hledání.
Proto se tam ptáme, místo abychom zkoušeli. Pokus by nedokázal rozlišit „hledáno špatně" od „není přítomno".
Zadruhé: vyhledávací pole bylo přehlédnuto
Nejnepříjemnější případ - a právě ten u nás nechal vzniknout pojistce.
Jeden skandinávský CRM přijímá svá hledání obecným voláním, v němž hraje roli název vyhledávacího pole. Kdyby byl ten název chybný, byly by myslitelné dvě odpovědi: chybová hláška - anebo prosté obejití neznámého pole.
Ve druhém případě by se vrátil celý soubor, se stavem 200. Dlaždice by pak ukázala jako volajícího první lepší záznam.
Od té doby je tu strážce: po odpovědi se prověří, zda se číslo nálezu skutečně shoduje s hledaným. Co nesedí, odpadne, a v protokolu stojí, že to odpadlo. Chyba se tak ohlásí sama, místo aby v tichosti pozdravila nesprávného člověka.
Zatřetí: chyba stojí v těle odpovědi
Jeden německý program pro makléře odpoví na chybné přihlášení řádnou chybou HTTP. Chybu při zpracování - například chybějící oprávnění k adresnímu modulu - však hlásí v těle odpovědi, se stavem 200.
Bez opatrnosti by tedy chybějící oprávnění vypadalo přesně jako „číslo tam není": prázdný seznam, žádné hlášení.
Portál tento kód nyní výslovně prověřuje. Při zavádění je rozdíl mezi „bez oprávnění" a „nic nenalezeno" polovina hledání příčiny - a bez něj padne podezření na CRM zákazníka, kam nepatří.
Proč se raději ptáme, než abychom hádali
V každé žádosti softwarovému domu proto stojí odstavec, který vysvětluje, proč píšeme, místo abychom prostě začali:
Není to nedůvěra vůči výrobci. Je to poznání, že napojení, které v tichosti nic nenajde, je horší než žádné napojení - chybění zná alespoň každý.
Podle čeho to poznat ve vlastním podniku
Kdo používá rozpoznání volajících a tuší, že rozpoznává příliš málo, ověří nejlépe v tomto pořadí:
- Procházejí se všechna telefonní pole, nebo jen první?
- Porovnává se znak po znaku, nebo podle číslic?
- Přijde při záměrně chybném dotazu chyba, nebo prázdný seznam?
- Stojí v protokolu něco, když se nic nenašlo - nebo vůbec nic?
Poslední otázka je nejdůležitější. Systém, který si nepoznamenává vlastní nezdar, nelze prověřit.
Časté dotazy
Proč rozhraní prostě nevyzkoušíte?
Protože nezdařený pokus zde nebije do očí jako chyba. Hledání, které neprochází telefonní čísla, neodpoví chybou - odpoví prázdným seznamem. Vypadá to jako „volající tam není".
Co je strážce?
Kontrola po odpovědi: nález se ukáže teprve tehdy, když se jeho číslo skutečně shoduje s hledaným. Obejde-li cizí systém naše vyhledávací pole a vydá celý soubor, odpadne vše, co nesedí - a v protokolu stojí, že se to stalo.
Neznamená HTTP 200, že je vše v pořádku?
Ne. Některá rozhraní odpovídají vždy 200 a výsledek vkládají do těla odpovědi. Chybějící oprávnění pak vypadá přesně jako „nic nenalezeno" - dokud se člověk výslovně nepodívá do těla.
Co to znamená pro zavedení?
Že rozdíl mezi „bez oprávnění" a „nic nenalezeno" je polovina hledání příčiny. Bez tohoto rozlišení hledá někdo půl dne - a podezření padne na CRM zákazníka.